Sloni jsou největší a nejtěžší suchozemská zvířata. Jejich choboty, březost, řezáky a patrně i paměť jsou nejdelší v celé živočišné říši.
Taxonomie
- Říše:živočichové
- Podříše:mnohobuněční
- Kmen:Strunatci
- Podkmen:obratlovci
- Třída:savci
- Podtřída:živorodí
- Nadřád:placentálové
- Řád:chobotnatci
- Druh:slon
Srstnatí mamuti jsou nejznámější z vyhynulých příbuzných slona, ale existovali i jiní příbuzní slonů, kteří žili na konci doby ledové. Mastodonti byli na severoamerickém kontinentu dokonce hojnější, také oni měli bohatou srst. Zatímco mamuti se většinou pásli na travnatých pláních, mastodonti raději olamovali větvičky a listy dřevin.
V současné fauně žijí jen dva druhy slonů. Slon indický je původním obyvatelem indické a indomalajské džungle. Dorůstá výšky 2-3 metru a váží 4-5 tun. Má menší uši, trojúhelníkové ušní boltce, chobot s jedním hmatovým prstíkem. Kly mají pouze samci. Byl domestikován již před staletími. Slon africký je vetší, dorůstá výšky až 3-4 metrů a váží 3-6 tun. Má velké ušní boltce, chobot zakončený dvěma hmatovými prstíky a na zadních nohách má tři kopýtka. Kly mívají i samice. Je obtížně zvladatelný. (V deštných lesích západní Afriky žije i trpasličí poddruh slonů.)
Anatomie
Kostra slonů. Páteř nese váhu dvaceti párů žeber, svalů, žaludku a všech ostatních orgánů. Protože je to všechno těžké, má slon silné kosti nohou, které nesou jeho váhu. Slon tak muže odpočívat a dokonce i usnout vstoje, aniž upadne. Váha slona spočívá na špičkách prstů a na pružném polštáři pod patou, kopýtkovité nehty vyčnívají z kůže na předním okraji každého prstního článku, ale kost je uvnitř chodidla. Při každém došlápnutí rozšiřuje, aby se váha rozložila. Nedělá hluk, protože má tlumič nárazů, tvořený vláknitou tkání vyplněnou tukem,která tlumí dopad nohy na zem. Indický slon obvykle nese krk v úhlu 45°, to znamená že temeno jeho hlavy je nejvyšším bodem těla. Svaly, které zdvihají hlavu, jsou upevněny na hřbetě k dlouhým trnům, trčícím kolmo z každého obratle. Afričtí sloni obvykle nosí krk vodorovně, takže nejvyšším bodem jejich těla je kohoutek, kde trnové výběžky obratlů dosahují mezi lopatky. Lebka afrického slona má hladké, kulaté čelo, na kostře je patrný také vyčnívající hrbol.
Chobot vznikl srůstem silně prodlouženého nosu s horním pyskem. Tak spolu se svaly vytváří jedinečnou pátou končetinu. V chobotu nejsou kosti takže se může pohybovat všemi směry. Je nejvšestrannějším orgánem zvířecí říše: umí čichat, hmatat, zvedat a nasávat a mnohem víc.
Pozoruhodné je i chrup slonů, který je tvořen řezáky horní čelisti, přeměněnými v bezkořenné, po celý život dorůstající kly a stoličkami. Kly dosahují u samců slona afrického i přes 2 metry a váhy přes 100 kilogramů. Pro jejich hmotu - sklovinu, která je tvořena převážně dentinem jsou bezohledně loveni. Kly slouží jako nástroje, jako zbraně i jako ozdoba, ale přestože jsou účelné někteří sloni dokážou žít i bez nich. Pokud ovšem zvíře kly má, jeden z nich se opotřebovává rychleji než druhý, protože jsou sloni podobně jako lidé praváci nebo leváci. V každé polovině sloní čelisti je ještě po jedné mohutné stoličce, která bývá po opotřebení nahrazena další. Po opotřebení poslední (šesté) i statné zvíře v krátké době umírá hladem.
Ušní boltce slonů slouží k ochlazování těla - termoregulaci. Sloni nemají potní žlázy, ačkoli vodu ztrácejí prostřednictvím kůže. Sloni se o ztrátu tepla musí aktivně přičinit. Mohou se ochlazovat postřikováním chobotem, vyhledáním stínu, naplácáním bahna na tělo, pudrováním prachem a neustalým ovíjením ušima.
Rozmnožování
Sloni mají ze všech savců nejdelší dobu březosti - 21 měšíců. Rodí jediné mládě, které je vysoké 80 centimetrů a má porodní váhu 100 kg. Dospívají ve 20 letech a mohou se dožít i 80 let.
Potrava
Sloni spotřebují ¾ svého času ve dne i v noci na vybírání, sběr, přípravu a pojídání potravy. Dospělý slon v přírodě spotřebuje 100-200 kg rostlinné potravy za den. Sloni jsou býložravci, ale nedovedou trávit buničinu, která tvoří většinu rostlinné hmoty. Na rozdíl od přežvýkavců, jako jsou krávy, které žvýkají potravu dvakrát, sloni nemají rozdělený žaludek, který by jim ulehčoval trávení. Zato mají neobyčejně velké slepé střevo, vakovitý orgán nasedající v místě, kde tenké střevo ústí do tlustého. V tomto slepém střevě žijí milióny prvoků a bakterií. Živí se částečně natrávenou vegetací a někteří z nich jsou stráveni, zato na oplátku rychle rozkládají slona když uhyne. Sloní trus je plný silných rostlinných vláken a semen, která procházejí sloními vnitřnostmi prakticky nedotčená. Denní porce slona tvoří jen 4% celkové váhy slona. Velká zvířata mají poměrně nízký metabolizmus (přísun energie potřebné na kilogram jeho váhy za hodinu). Sloní srdce bije jenom 28x za minutu, a proto slon potřebuje poměrně méně potravy než menší zvířata.
Společenské vztahy
Ve sloní společnosti nežijí samci a samice pohromadě v rodinných stádech. Samci tráví většinu času o samotě nebo ve společnosti jiných samců. Kdežto samice s mláďaty se zpravidla zdržují v rodinných skupinách. Tyto skupiny vede nejstarší samice.
Paměť
Hmota sloního mozku je vzhledem k váze těla v poměru 1:600. Povrch sloního mozku je silně zbrázděn. Mají vynikající paměť. Rčení, že sloni nikdy nezapomínají, odpovídá pravdě. Sloni si ve volné přírodě po dlouhá léta pamatují příbuzenské vztahy s tucty, možná stovkami jiných slonů, z nichž některé mohli zahlédnout jen příležitostně.
Dorozumívání
Sloni se spolu dorozumívají mnoha způsoby a všemi svými smysly. Nespoléhají tolik na své oči jako lidé, ale přesto jsou pro ně zrakové signály důležité - poloha uší a chobotu prozrazuje jejich náladu. Čich jim prozradí, zda je jiný slon zdravý nebo v jaké je sexuální kondici. Také dotykem se předávají některé informace. Hlavně se však slon dorozumívají zvuky. Rozsah sloního hlasu sahá od ultrazvukového kvičení až po hluboké bručení.